Manuální terapie
Manuální terapie představuje velkou škálu metod, kdy terapeut svýma rukama ovlivňuje různé struktury pohybového ústrojí klienta. Může se jednat o klouby, svaly, fascie aj. Klient je často u těchto technik pasivní, tj. leží na lehátku nebo sedí. V některých případech s terapeutem na technice spolupracuje skrze vedený pohyb nebo dech.
Manuální techniky jsou nedílnou součástí individuální terapie, protože vedou k uvolnění těla tak, aby cvičení bylo efektivní. Aby byla terapie komplexní je vždy potřeba manuální techniky doplnit aktivním cvičením.
Níže uvádím techniky manuální terapie, které provádím.
Mobilizace žeber dle Mojžíšové
Touto metodou se řeší blokády žeber, které se klinicky projevují dle žebra, které je zablokované. Klinické projevy blokády žebra jsou velmi pestré. Tabulka níže uvádí některé projevy při blokádě žeber. Samotná mobilizace žeber probíhá vsedě nebo vleže, kdy pacient spolupracuje v pohybu, který je veden terapeutem. Mobilizace žeber se provádí přes napětí prsního svalu. Technika je jemná a nebolestivá.
Manuální techniky dle MUDr. Smíška
Tyto manuální techniky se provádí nejčastěji v pozici na boku, kdy je páteř maximálně srovnaná do osového postavení. Tato pozice je dobře tolerovaná u klientů s výhřezem meziobratlového disku.
Manuální techniky se provádí na svaly, které chceme, aby byli při cvičení relaxované. Jedná se o cílenou anatomickou masáž, která využívá principy postizometrické relaxace (PIR).
Nejčastěji ošetřujeme svaly pletence ramenního a dlouhé svaly podél páteře - v oblasti krční, hrudní a bederní páteře. Při manuálních technikách na svaly páteře využíváme trakce (vytažení), které lze v této pozici dosáhnout.
Manuální techniky dle MUDr. Smíška nejčastěji využívám při terapii výhřezu meziobratlového disku a skoliózy. Technika je jemná a nebolestivá.
Mobilizace kloubů a měkkých tkání dle prof. Lewita
"Měkké tkáně obklopují lidské tělo, a tím i pohybovou soustavu. Mezi měkké tkáně patří kůže, podkoží, svaly a fascie (vazivový obal svalů). Všechny tyto struktury se musí harmonicky a bez odporu pohybovat spolu s pohybovou soustavou, tj. protahovat se nebo se ve všech vrstvách posouvat" (Lewit 2009). Pokud dojde k poruše měkkých tkání, je možné v nich palpovat odpor. Tato funkční porucha měkkých tkání výrazně narušuje pohyb a působí bolest. Při obnovené pohyblivosti měkkých tkání se upravuje i funkce pohybové soustavy. Při technikách měkkých tkání narážíme na patologickou bariéru, kdy pouhým setrváním v této bariéře může dojít k uvolnění (release). Jedná se tedy o velmi jemné a nebolestivé techniky. U kloubů kromě release fenoménu využíváme pružení po dosažení bariéry.
Existuje i možnost provést po dosažení bariéry náraz - dochází k nárazové manipulaci. Riziko nárazové manipulace spočívá v tom, že přechodně vyřazuje bariéru, která má ochrannou funkci, takže dochází k přechodné hypermobilitě. Kombinací technik měkkých tkání a technik s využitím reflexní stimulace dosahujeme mnohem lepšího výsledku než při použití nárazových technik. Nárazové techniky dnes nedoporučujeme (Lewit 2009).
Funkční omezení kloubní pohyblivosti (blokády) bývají pravidelně spojeny se spoušťovými body trigger points (TrPs), které samy osobě omezují pohyblivost a představují hlavní příčinu blokád. Metody na uvolnění TrPs se nazývají postizometrická relaxace (PIR) a reciproční inhibice (RI).