Dynamická neuromuskulární stabilizace (DNS)

Dynamická neuromuskulární stabilizace (DNS) je rehabilitační metoda, kterou vypracoval prof. Pavel Kolář. Jedná se o metodu, která pracuje s cvičebními pozicemi, které odpovídají různým vývojovým pozicím u dítěte. Ovlivňuje funkci svalu v jeho posturálně lokomoční funkci (držení těla a pohyb).

Jak cvičení vypadá?

Příkladem může být vývojová pozice tříměsíčního dítěte vleže na zádech. V této pozici klient leží na zádech, nohy má odložené na židli či na míči tak, aby byly kolena nad kyčlemi. Uvědomuje si napřímenou osu páteře v ose hlava - krční - hrudní a bederní páteř. Krční a bederní páteř je nastavena v přirozené lordóze (lehké prohnutí). Učí se pohybovat hrudníkem (uvolnění skloubení hrudní koš - hrudní páteř) a skrze dech aktivovat jiným způsobem břišní svaly (hluboký stabilizační systém páteře neboli HSSP). Učí se lépe nastavit trupovou stabilizaci, která je předpokladem pro cílenou pohybovou funkci končetin. Poté můžeme přidávat pohyb končetin, který je cílen jen do oblasti kyčelního a ramenního kloubu. V této pozici využíváme automatického zapojení svalů do řetězců, které jsou aktivovány při pohybu u zdravého tříměsíčního dítěte. Cílem cvičení je volní kontrola automatické posturální funkce svalů a cílený (ekonomicky správně vyladěný) pohyb končetin.

Porucha stabilizační funkce

Při nedostatečné stabilizační funkci svalů při zpevnění segmentů mluvíme o posturální instabilitě. Dochází k chybné stabilizaci segmentů (například špatně položená lopatka na hrudníku), která se zafixuje do všech vykonávaných pohybů a cvičení. Při správné stabilizaci platí, že síla, která pohyb provádí, nesmí být větší, než je síla stabilizačních svalů. Důsledkem chybné stabilizace je stereotypní přetěžování, které může vést k poruchám pohybového aparátu (např. úponová bolest). Skrze různé posturální testy zjišťujeme, zda a jak je daný segment stabilizován a lze v čase zjišťovat, jak se mění.

Existuje celá řada příčin poruch segmentální stabilizace kloubu. Často tyto poruchy vidíme již v prvním roce života u dítěte skrze jeho posturální vývoj. Další příčinou může být habituace chybných dynamických stereotypů při tréninku. Setkáváme se také se situací, kdy za běžných podmínek je stabilizační funkce dostatečná, ale ve větší zátěži to už tělo nezvládne. V neposlední  řadě zde hrají roli faktory, které cvičením bohužel neovlivníme. Může to být kvalita vaziva (hypermobilita) či anatomické parametry (postavení kyčlí nebo jamky ramenního kloubu). I v těchto případech je potřeba cvičením ovlivňovat funkci svalu.

Cíl cvičení

Cílem cvičení je správné nastavení posturální funkce svalů (správné držení těla v různých pozicích). Při vyladění této funkce bude pohyb prováděn daleko víc ekonomicky - nároky na stabilizaci segmentu (např. postavení lopatky) se rozloží mezi více svalů. Nebude docházet k bolestivým stavům a případným strukturálním změnám.